Mrs. Gucci a komunisté

Když se v některé evropské zemi k vládní moci dostane pravicově populistická strana, je to vždy oprávněně ve středu zájmu médií. Totéž bohužel neplatí o vládním angažmá různých krajně levicových a komunistických uskupení. I proto se v informacích o dánských parlamentních volbách, které proběhly v polovině září, trochu ztratilo, že vítězná koalice levicových stran bude moci vládnout pouze díky toleranci strany s názvem Jednotná listina.

Pod nevinným názvem se skrývá strana vzniklá v roce 1989 sloučením několika různě extrémních komunistických a krajně levicových stran. A kdyby si někdo myslel, že se od té doby Jednotná listina umírnila, vyvede ho z omylu její členství v Evropské antikapitalistické levici (EAL), v níž se sdružují mimo jiné evropské trockistické strany. O realismu strany, bez níž si nová dánská levicová vláda „ani ruce neumyje“, svědčí i její tvrzení o tom, že Evropská unie je nástrojem evropského kapitálu a komunismus krásnou utopií.

Gucci Helle

Historicky první podíl krajní levice na moci není jedinou premiérou těchto dánských voleb. Země bude mít poprvé v historii premiérku, a to v osobě Helle Thorning-Schmidtové, která je šéfkou nejsilnější strany nové koalice – sociálních demokratů. Nová premiérka přesto určitě není typickou sociální demokratkou. V zemi se pro ni ujala přezdívka „Gucci Helle“, protože si libuje v drahém stylovém oblečení. Když ji to jeden levicový volič vytkl na politickém mítinku, stroze mu opáčila, že nemůžeme přece „všichni vypadat jako h..na“.

Daň 63%

 Záliba v drahém oblečení není jedinou „slabinou“ nové premiérky. Vloni ji málem politickou kariéru stály pochybnosti kolem daňového přiznání jejího manžela, kterým není nikdo jiný než syn bývalého šéfa britských labouristů Neila Kinnocka. Seznámili se na elitní evropské škole v Bruggách. On nyní pracuje jako ředitel Světového ekonomického fóra ve Švýcarsku a platí tam z velmi vysokého platu také daně (ve výši 15 %). A v tom je právě kámen úrazu. S manželkou se loni nemohli ve veřejných projevech shodnout, na jak dlouho jezdí za ní a dětmi do Dánska a zda mu tam proto nevznikla daňová povinnost. I za vlády dosavadní středopravicové vlády totiž Dánsko zůstalo zemí s nejvyšším zdaněním v Evropě, kde někteří poplatníci odvádí až 63-procentní daň z příjmu. Není tedy divu, že se takovému zdanění chce někdo vyhnout, ale velmi pikantně působí, pokud takovým člověkem je manžel šéfky sociálních demokratů, která navíc ve volebním programu prosazuje další zvyšování daní pro nejvíce vydělávající občany. Helle Thorning-Schmidtová se omluvila za „velkou chybu“ a nakonec ustála pozici opoziční šéfky.

Vítězství poražených

V letošních volbách sice její sociální demokraté dosáhli nejmenší procentní výsledek za posledních sto let, ale díky posílení jiných stran nalevo od středu vytvoří menšinovou vládu s podporou krajní levice. Dánská politika proto zůstane v zajetí krajních pólů. Dosud koalici umírněné pravice (liberálů a konzervativců) u moci držela populistická a protipřistěhovalecká Dánská lidová strana. Dánsko má díky ní nejtvrdší přistěhovaleckou politiku v EU, ale imigrantská karta v dobách ekonomické krize už tolik netáhne. Pravicový „modrý blok“ proto díky ztrátám populistů a konzervativců ve vládě střídá „červený blok“ složený ze sociálních demokratů, levicových liberálů, levicových socialistů a zmíněné Jednotné listiny.

Konec Rasmussenů

A ještě jedna zajímavost. Díky vítězství  Thorning-Schmidtové nebude mít země poprvé od roku 1993 v čele premiéra s příjmením Rasmussen. Po třech Rasmussenech (jednom sociálním demokratovi a dvou pravicových liberálech) přichází žena či přesněji řečeno ženy, protože političky stojí v čele hned  tří ze čtyř stran nové většiny.