Vražda není poprava aneb extremisti nejásejte….

Nejvyšší správní soud rozhodl o tom, že pravicově-extremistickou Dělnickou stranu na návrh vlády nerozpustí. Jásají extremisté a škodolibě jásá i opozice…. Jejich radost je ale dost možná předčasná.

Zakazování a rozpouštění politických stran je v demokracii vždy obtížné, a je tomu tak dobře. Nedávno se o tom poučila i vláda sousedního Německa, která se zatím neúspěšně pokusila rozpustit jeden ze vzorů našich extrémně pravicových „dělníků“ – Národnědemokratickou stranu Německa (NPD).

Mají být politické strany chráněny více než ostatní?

Otázkou ale i po rozhodnutí českého Nejvyššího správního soudu zůstává, zda mají být podmínky k vyloučení strany z politické soutěže nastaveny tak vysoko, že u nás nikdy žádná strana nebude rozpuštěna. Nedávné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bohužel udělalo krok tímto směrem. Zdůrazněním názoru, že politické strany požívají vyšší stupeň ochrany než jiné subjekty, soud nadřadil jeden princip (volnou soutěž politických stran) nad jiný (ochranu této soutěže před extremisty, kteří ji chtějí nahradit jiným politickým systémem). Osobně si myslím, že oba principy musí být posuzovány v rovnováze, ale je právem soudu dojít k jinému závěru. Nadřazením ochrany politických stran ale dáváme extremistům do ruky zbraň a pocit nezranitelnosti. Přitom převažující evropský pohled na liberální demokracii vychází z přesvědčení, že svoboda má svoje mantinely a kdo je překročí, musí počítat se sankcí.

Extremistům se zmenšil prostor

Díky odvaze vlády projít trnitou cestou prvního pokusu o rozpuštění extremistické strany Nejvyšší správní soud mantinely pro politickou soutěž v České republice stanovil. Jsou sice možná pro někoho moc široké, ale alespoň už víme, za jakých podmínek může být strana v budoucnu rozpuštěna. A právě zde se díky vládnímu návrhu a rozsudku soudu českým extremistům zmenšil akční prostor. V tomto ohledu můžeme proběhlý proces oslavovat. Jenže slaví i extremisté. Soud v rozsudku poukázal na nedostatek důkazů ze strany vlády. V některých částech podání o tom můžeme diskutovat, i když až nyní víme, co přesně soud požaduje.

Vražda není poprava

S čím ale nelze opravdu souhlasit, je argumentace Nejvyššího správního soudu, která odmítá připustit, že Dělnická strana veřejně prosazuje revoluční odstranění politického systému. Soud uvedl, že když Dělnická strana veřejně usiluje o odstranění polistopadového politického systému, nemusí tím myslet i  odstranění podstatných náležitostí demokratického právního státu (článek 9 odst. 2 Ústavy). Bylo by to asi pochopitelné, kdyby pan Vandas a jeho kamarádi říkali, že chtějí odstranit systém s výjimkou zmíněných podstatných náležitostí demokratického právního řádu. Jenže to oni nedělají a vládou předložené prohlášení Dělnické strany to jasně dokazuje. Soud se v této pasáži dovolával judikátu Evropského soudu pro lidská práva, který říká, že kritika politického systému není důvodem k rozpuštění strany. Jenže Dělnická strana nekritizuje systém, ona ho chce bez pojmenování výjimek odstranit… 

Podobně se soud vypořádal i s voláním Dělnické strany po rozpuštění všech stávajících politických stran, což vláda opět doložila tiskovým prohlášením strany. Stačilo, aby pan Vandas u soudu konstatoval, že rozpuštěním politických stran mysleli jejich rozpuštění na základě rozhodnutí soudu a v souladu s platnými zákony. … To je ovšem asi taková situace, jako když budu sousedovi v zemi, kde existuje trest smrti, vyhrožovat, že ho brzy zabiju. Soused mne pochopitelně obviní, že mu vyhrožuji zabitím. A já se po vzoru pana Vandase budu u soudu hájit tvrzením, že jsem myslel, že bude brzo v souladu s platnými zákony a po rozhodnutí soudu popraven…. A že jsem mu před tím o popravě nic explicitně neříkal? Nevadí. Ať soused u soudu dokáže, že jsem zabitím nemyslel jeho zákonnou popravu. To se mu samozřejmě nikdy nepovede a já jako násilník budu od soudu odcházet se škodolibou radostí, jak jsem souseda i celý prohnilý systém, který zakazuje lidem vyhrožovat vraždou, převezl.   

Rétorika soudu o nedostatečných důkazech se jeví v jiném světle, když jsme si ukázali, jak soud některé předložené důkazy hodnotil. Počkejme si však na hodnocení dopadu nedávného procesu na další případ. Až u něho se ukáže, jaký vliv budou mít včerejší precedenty na českou demokracii.