Dienstbier – bývalý kandidát či další Paroubkova porážka?

Sociální demokracie dále sní svůj sen o „svém“ prezidentovi. Láká jí zřejmě představa, že jejímu arcirivalovi – ODS – se v době, kdy zasedal v opozičních lavicích podařil husarský kousek a přes slabší postavení v PS prosadil svého prezidentského kandidáta. Jenže, když dva dělají totéž, není to vždy totéž.

Sociální demokraté sice mají dnes silnější pozici v PS než měla ODS při Klausově volbě, ale nelze zapomínat, že ČSSD je velmi slabá v Senátu. V horní komoře je poměr mezi občanskými a sociálními demokraty 41 ku 13. Ve shromáždění, které bude volit prezidenta, je proto propast mezi oběma stranami výrazná: ODS má jistých 122 svých hlasů, ČSSD jen 85. Handicap ČSSD by bylo možná dotáhnout vzhledem k tomu, že zbývá ještě 74 volitelů z jiných stran.

Český prezident se volí velmi složitým systémem. V prvních dvou kolech volí Senát a Poslanecká sněmovna odděleně a až v kole třetím se hlasy z obou komor sčítají. Už dnes lze z dostupných informací  přibližně modelovat, jak bude volba probíhat. Pro první dvě kola volby se jeví jistý výsledek mezi senátory. Nadpoloviční většinu tu už v prvním kole jednoduše získá prezident Klaus a postoupí za Senát do druhého kola. Lítý boj může zuřit naopak v Poslanecké sněmovně. Klaus zde začne na 81 hlasech (nerozlomí-li platforma stranickou jednotu v ODS). Postavíme-li proti němu Dienstbiera, pravděpodobně stávajícího prezidenta podpoří i drtivá většina z 13 lidovců. Kdyby se rozhodli Klause podpořit všichni lidovci a oba nezařazení (Pohanka a Melčák), může jeho podpora dosáhnout až 96 hlasům v PS. Zbývajících 104 hlasů, ale může v mezním případě připadnout Dienstbierovi. Podpořit ho mohou všichni sociální demokraté, komunisté (aby udrželi levicovou jednotu) a zelení (podpořili by proti Klausovi snad i tenisovou raketu). Za Poslaneckou sněmovnu má tedy šanci do druhého kola vstoupit pan Dienstbier.

Ve druhém kole se výsledky zřejmě příliš nezmění a oba kandidáti se utkají do třetice. Ve třetím kole ovšem stačí hlasy ODS a lidovců, aby Klaus obhájil post prezidenta. Počty jsou jednoduché: ODS dodá svých 122 hlasů, lidovci 13 poslanců a 11 senátorů. To dá dohromady 146 hlasů, když nezbytně nutných stačí 141. A kdyby část lidovců myslela na obvyklé vyvažování? Několik chybějících hlasů se pohodlně najde mezi některými nezávislými senátory (spíše v klubu SNK než v Klubu otevřené demokracie).

Pro Dienstbiera, a jeho vynálezce Jiřího Paroubka, je tedy informace, že lidovci dávají přednost Klausovi před Dienstbierem osudová. Bez lidovců může Dienstbier i  každý další kandidát ČSSD na Hradčany zapomenout.

Nominace Dienstbiera by tedy pravděpodobně znamenala další porážku šéfa ČSSD ve volebním klání. Volební porážky, i když někdy těsné, se stávají už příznačným rysem vůdce českých sociálních demokratů. Ovšem další neúspěch by mohl už některé jeho spolustraníky vybídnout k myšlenkám, že je sice dobré být stále druhý, ale možná by stálo za to zkusit pro změnu s někým jiným v čele.

Paroubek ovšem nemá moc možností. Češi vzhlíží ke svým prezidentům jako k „tatíčkům“  a „tatíčka-čekatele“ ČSSD ve svých řadách jednoduše nemá. Ten poslední – Miloš Zeman – ji nedávno po sporech s Paroubkem opustil. Snad by jím mohl být sám Paroubek, ale ten se asi střetu s Klausem obává. Svoje vůdce totiž ČSSD ráda v prezidentských volbách podráží. Své o tom ví už zmíněný Miloš Zeman.

Výběr Dienstbiera je srovnatelný se situací, kdy by ODS nominovala třeba bývalého ministra Kočárníka. Bývalý politik není v naší zemi pro prezidentskou kandidaturu příliš atraktivní. To samé platí pro různé nestranické odborníky z Akademie věd nebo jiných bohulibých institucí.

Paroubek by tak měl dát na své oblíbené průzkumy a ve vlastním zájmu žádného kandidáta nestavět. Klaus se těší vysoké podpoře veřejnosti  a  Paroubek ho nemá, jak porazit. Měl by ho tedy raději podpořit.