Včera jsem si četl blog o sirénách. Nejvíc mi ale v paměti utkvěla závěrečná poznámka, v níž autorka psala, že je nutné podstatná jména uvádět v ženském i mužském rodě. Tedy: autor a autorka, pisatel a pisatelka, bloger a blogerka. Dlouho jsem si myslel, že o tyto tvary bojují hlavně ti (a ty - ještě, že jsem se opravil), kterým vadí absence tvaru v ženském rodě. Tedy to, že se píše třeba autoři a myslí se muži i ženy a tedy by mělo být autoři a autorky.
Bude houkat siréna nebo sirén?
A pak mě napadlo, že přece existuje i opačný problém. Neměla by být jen siréna, ale měl by přece existovat i její mužský protějšek: tedy sirén. Takže věta: "Každou středu nás ruší sirény", by nově měla znít: "Každou středu nás ruší sirény a siréni".
Jenže jazyku mnohdy neporučíme. Protože opravdu nevím, co třeba se slovem židle. Má být židle a židel? To asi ne....